Ale! Krátké nepatrné ba titěrné slůvko - a jak dokáže vším zamíchat!
Jistě znáte příběh o pejskovi a kočičce - myslím ten, ve kterém vařili dort - a smícháním byť možná dobrých ingrediencí v jeden chuťově nevyvážený dort způsobili břichabol třetí osobě. Na scéně Studia Dva to včera bylo podobné.
Talentovaní lidé, krásné kostýmy, vhodně vybraná hudba, ... ale! Zase to krátké slůvko, které jako by vše dobré hodilo do mixéru a zpracovalo na kaši. Ta hra byla o ničem!
Perly samy o sobě perlový náhrdelník nedělají
Nevím, zda je to překladem, nastudováním, originálem nebo je chyba na straně mého přijímače - však i já se mohu mýlit nebo nejsem cílová skupina.
Hra měla řadu krásných myšlenek a momentů, kdy jsem se bavil - to bezesporu. Ale tak nějak mi to dohromady neladilo a říkal jsem si cestu domů: "Proč?"
Bylo to jako když si připravíte hrst perel na výrobu náhrdelníku a pak je tak nějak rozhodíte po koberci a jdete pryč. Místy luxusní slovní obraty, sem tam krásné myšlenky (Problém nebyl v tom, že nepsal jako Dostojevský, ale nastal tehdy, když si to sám uvědomil.), skvělé herecké výkony - ale nakonec jdete domů a přemýšlíte, co vám ta hra měla dát, co chtěl autor říct - a nic vás nenapadá
:-(